Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat.
A když se to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se podíval na boty a říká: "Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně."
Paní učitelka se také podívala a skutečně, boty byly obuty obráceně. Paní učitelka však zachovala klid. Boty s menší námahou znovu sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu.
Potom se chlapeček podívá na boty a říká: "To ale nejsou moje botičky."
Učitelka se kousla do jazyka a místo toho, aby na něj zařvala: "To jsi nevěděl dřív," tak s námahou zase botičky sundala.
Když byly boty dole, povídá chlapeček: "To jsou botičky mýho brášky. Maminka říka, ze je mam nosit taky."
Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot.
Když mu po té úporné práci pomáhala do kabátu, tak se zeptala: "Kde máš rukavičky?"
Chlapeček odvětí: "Rukavičky mám nacpané v botičkách."
Soudní proces s učitelkou začne příští měsíc...
citát dne
V parlamentu nemluvíte za nás, jen se o nás dohadujete.
-- Karel Čapek